Canada II na Blog.cz

Vstávání už tolik nebolí, akorát nevím jestli jsem si zvyknul nebo je to tím víkendovým spaním do oběda. Ukažou až další dny. Práce pohoda, tak to má být.

Holky byly přes den ve městě, tak mi tam v knihovně půjčili četbu, řiká se tomu zjedodušené čtení. Jedná se o knihy, které jsou psány pouze pomocí 400 slov, 600 atd, podle vlastní úrovně znalosti anglického jazyka.

Do knížky jsem se pustil hned večer, jedná se o Vzpouru na lidi Bounty, tak by to mohlo být trochu záživné.

V práci jsme s naším úkolem skoro hotový, takže není tolik práce. A určitě mi dají mnozí za pravdu, že nejhorší práce jakou můžete mít je tu práci předstírat. Roztahovat úkol na hodinu tak, aby vám vydržel až do oběda. O to více se to táhlo, ale nakonec to bylo za námi.

Dnes jsme měli na práci už více věcí, tak se nemusela žádná předstírat a dokonce jsme tam zůstali o hodinku déle. A tady v této firmě se to dělá s přesčasy tak, že si je buď můžete nechat proplatit nebo si je dát tzv do banku a vybrat si je někdy příště a vzít si volno, které budet emít vlastně proplacené. Myslím, že je to velmi příjemná funkce a určitě ji využiju.

Večer jsme sjeli s Evou ještě do obchodu koupit to nejnutnější k přežití a to je tak vše co se dá za den stihnout. Ještě nějaké to učení angličtiny a je to vše. Holkám se jště ozvala další skupinka čechů z Kanady jestli by jsme nedošli na menší párty v parku. Bohužel to bylo domluvené na devátou hodinu večerní a to už není pro mě jako pro pracující třídu dvakrát atraktivní. Takže tohoto jsem se vzdal a šel jsem se raději prospat.

V práci jsem dnes pomáhal jednomu z mých kanadských kolegů. Ráno mi Juraj vysvětlil co mám dělat a odjel připravovat další stavbu, kam se časem přemístíme. No mě to myslím docela šlo, opět to bylo něco jiného než jsem dělal do teď a bylo to aj zábavné. Takže ani nevím jak mi to uteklo a byl tu konec dne.

To nejpozitivnější na dnešku určitě byla výplata. Dostali jsme obálky s šekami a já si vydělal svých prvních 800 kanadských dolarů.

Doma jsem pak vzal našeho spolubydlícího Honzu, který se vrátil z dvoutýdení práce, a šli jsme mi uložit můj šek na mé konto. Proběhlo to bez problému a peníze by se mi měli na pčtu objevit do pěti pracovních dní. To akorát vyjde na placení nájmu.

I dnes jsem zůstal na naší původní stavbě pouze s anglicky mluvícím kolegou, slovenský kolega odjel na jinou stavbu, na kterou bych se měl už v pondělí také podívat. Opět jsem věděl co dělat, tak jsem neměl s ničím problém. Uvidíme od 6. září, kdy slovenský kolega odchází na měsíc do školy a já tam s chlapcema zůstanu sám. To jsem zvědav jak to dopadne. Bavil jsem se i se šéfem a kdyby to jo nešlo, dá mě do jiné skupiny opět k nějakému čechovi, který jsem emigroval snad už v 70. letech. Takže mám v nejhorším případě zadní vrátka.

Večer přišel Carlos nějaké dvě "stařeny" z Peru, tak jsme se alespoň poznali zase s někým jiným. Opravdu je nejlepší na ten jazyk si ho vyzkoušet. Takže já jak improvizuju s těma pár slovíčkama co umím a tvořím celé věty, tak to může být velmi úsměvné, ale fakt to pomáhá.

Jen co kolem desáté a jedenácté hodiny večerní odešli, přišla další česká skupinka, s kterou se ostatní viděla ve středu. Ty si přinesli pár pivek a nějaké to vínko, tak jsme poseděli a popovídali. Jsou tu asi o dva týdny déle než mi. Tak jsme si řekli, jak hledali ubytování, práci, prostě to samé čím jsme museli projít aj my. Diskuse se protáhla snad do jedné hodiny, tak jsem se dostal do postele možná kolem druhé až půl třetí, ale je pátek večer, tak se můžu pořádně prospat.

Vyspal jsem se opět do sytosti. Zase vstávačka v půl jedenácté...parádička. Jelikož je víkend, tak jsem se spojil s domovem.

Následovala snídaně v jednu hodinu polední. Žádný zláštní program nebyl, tak jsme se spolubydlícím Mirou začli hospodařit doma. Ostatní se rozprchli do prací a za koníčky a my jsme se s Mirou dohodli, že v obýváku vyměníme starý koberec, který už toho dosti zažil za koberec, který chlapci kdesi zachránili před vyhozením. Zbalili jsme starý, hodili ho do kouta za barákem a šli jsme měřit prostor pro spráné nařezání nového. S tím jsme si teda chvilku hráli, potom to museli uklidit, a až se položil nový koberec udělali jsme i menší přeuspořádání celého obýváku plus jeho úklid. Finále vypadalo velmi dobře a museli jsme se jen a pouze pochválit.

Na tu býdu co se s tím dalo dělat to nevypadalo zas tak špatně. Ostatní to též pochválili a ocenili.

Do večera jsme se všici sešli na bytě a pánské osazenstvo se dohodlo vyrazit do města na píívo. Tak jsme ve čtyřech nejdřív jeli s Carlosovým autem do první hospody. I zde byla živá muziká. Hráli pěkné písně, dokonce jsem poznal i pár známých šlágrů. Nějak mi přijde, že tady ta živá muzika k té hospodě patří. Dobře se u toho sedí a pije, na chlapech ve skupině je vidět, že je to baví, jen to bylo celé moc nahlas. Zbytečně moc, protože se člověk ani neslyší, vlastně jak na nějaké diskotéce. Jinak to nemělo chybu. Pivo je samozřejmě tady dražší, ale tady se toho piva tolik nepije tak musí tu menší kvantitu kompenzovat asi vyšší cenou. Dali jsme si tu jeden "džbánek" dohromady a vyrazili jsme dal. Dojeli jsme autem před náš barák, kde jsme ho odstavili a vyrazili metrem (Skytrain) do města.

Prošli jsme jak méně populárními a méně bezpečnějšími ulicemi tak i ulicemi, kde to pořádně žilo. To byla ulice, každý druhý barák byla hospoda, plné vevnitř, a byl ruch i na ulici, která byla asi čtyřproudová, ale bez aut. Nevím jestli to byla pěší zóna nebo něco na ten způsob, ale auta tam nebyla, jen lidi, veselé hloučky, pouliční zpěváci s futráli od nástrojů, aby měli kolemjdoucí kam hodit nějaký ten cent. A že někteří ti umělci byli dobří. My jsme mezitím zastavili u dvou barů nebo jak to nazvat, ale i tady mají placený vstup. To jsme si nakonec odhlasovali, že bude lepší oželet vstup a najít putiku bez vstupu a ušetřené peníze investovat do pivka. Nakonec jsme i tu další hospodu našli, sice až kolem půl jedné, což tady znamená tak hodinku do zavíračky, ale stihli jsme tam dva džbánky. Dokonce to bylo pivo z českého sladu, nebylo špatné. Celkově jsem čekal, že to tu bude horší, ale náhodou to ujde.

Takže z hospody nás vystrnadili kolem druhé hodiny, šli jsme tedy na nejbližší Skytrain, který nám samozřejmě ujel před nosem a navíc to byl poslední spoj. Na Skytrain se dá nasednout na černo, ale ujel nám, zbýval autobus, v kterém však jízdenky kontroluje řidič, a tam by jsme neproklouzli. Šli jsme tedy domu po svých, bylo to na dobrou hodinku, ale zase jsme se před spaním pořádně prošli. Cestou jsme načerpali energii z hamburgeru u Mcdonalda a doma pak akorát padli do postele. Celý večer se ale vydařil, byla stále zábava, padali vtípky a tak to má být.

Vzhledem k sobotní večerní vycházce do buchví kdy, jsem vstával zas až ve dvanáct v pravé poledne.

Odpoledne jsem tedy vynechal pozvání na fotbal s ostatníma a opět se trochu učil a psal. Pak jsme se koukli na nějaký ten film, při tom jsme ještě s kolegou Honzou trochu pomáhali Evě, která se rozhodla udělat pro naši grupu bramboráky. Samozřejmě nikdo nebyl proti, tak jsme i my rádi přiložili ruku k dílu. Já konkrétně jsem pomohl se strouháním a můžu říct že jsem teda brambory nestrouhal na něčem takovém...asi tomu taky říkají struhadlo, ale to byl oproti českému struhadlu jen plech. Těžko to vydrželo tlak, a tak se to prohýbalo, no prostě lahůdka. I přesto se nakonec podařilo a mohlo se pokračovat dále. To už obstarala Eva, tak jsme se zase věnovali chvilku svým notebookům. Pak jsme pomohli akorát se smažením, to se mezitím vrátili ostatní, kteří začali ochutnávat. Přece jenom se toho udělal velký kotel, tak i smažení nám zabralo nějakou tu chvilku. Až jsme dovařili, tak jsme to museli všechno umít, všude mastno, olej.

S hotovou večeří jsme se usadili k večernímu promítání, na dnes jsme zvolili "Ženy v pokušení". Příjemný film. Pak jsme se ještě zdrželi diskuzí, ke které se nakonec přidalo hraní na kytaru a zpívání, velice fajn večer. Akorát se to se vším všudy protáhlo až do třetí hodiny ranní. Kromě mě a Jany ale nikdo další nemusel v pndělí do práce, takže to odneseme jen my dva. S tím, že to bude v pondělí ráno docela bolet jsem si šel tedy na ty tři hodiny lehnout, abych si alespoň odpočal.